Spolu s Fiordlandem jsme opustily zapad a po Southern Scenic Route vyrazily objevovat krasy jizniho pobrezi. SSR zacina v Te Anau a konci v Dunedinu. Na 440 km dlouhe trase je jedna zajimavost za druhou, a tak nam jeji projeti trvalo pres tyden. Nejvetsim lakadlem jizniho pobrezi jsou bezesporu tucnaci, lvouni, delfini a velryby, ale o nich a pozdeji. Rozepisovat se o kazde zastavce bychom asi nezvladly, a tak vypichneme to, co pro nas bylo nejvetsim zazitkem.
Clifton caves: Jeskyne, ktere nebyly nejak vyrazne znacene, ale na DOCu jsme si vzaly letacek a v tu chvili bylo jasne, ze tam jet musime. Jsou to vapencove jeskyne s krapnikama a Glow worms (svitici cervi). A co je hlavni, jsou bez pruvodce a zadarmo. Narazily jsme si celovky a hura do nich. Byl to pro nas nezapomenutelny zazitek. Asi tak hodinu prolezat (nekde po ctyrech) ruzna zuzeni, objevovat krapniky a k tomu nam nad hlavami svitili cervici. Sice jsme se obcas trosku baly, protoze tam krom nas nikdo nebyl, ale ukazatele nas paradne navadely. Shrnu-li to jednim slovem: supeer!!!::)
Tuatapere: Bohuzel po vetsinu cesty nas provazelo spatne pocasi a tak jsme uvitaly, kdyz jsme se proplizily do kempu, daly si teplou sprsku a jako na zavolanou se pred nami objevila kouzelna kavarna Yesterdays. Bylo to zaroven i muzeum, hrala tam stylova hudba, obsluhovala nas moc mila pani a my tu stravily skoro tri hodiny nad cajem, strudlem a mrkvovym dortem. Jee, to byla mnamka:)…
Bluff: Samotne mesto nebylo nicim zajimave, jen odsud jezdil trajekt na Stewart Island. Za zminku stoji verejne zachodky:). Byly to inteligentni, samoobsluzne, mluvici, bezdotykove zachodky, kde hrala hudba. Hned pri vstupu vam oznami, ze tu smite zustat jen maximalne 10 minut, pote se dvere otevrou:)). Byla to sranda, ale nedejboze mit strevni obtize:).
Invercargill: Po delsi dobe velke mesto a v nem troche kultury, tak jsme toho hned vyuzily. Navstivily jsme muzeum Southlandu, kde krom stalych expozic o maorech, mistni faune a flore, geologii NZ a spouste dalsich veci byl nejvetsim lakadlem Henry, coz je nejvetsi haterie novozelandska (plaz) na svete. Sice nam ukazal jen zadek, ale my byly rady i za to:). Dale jsme navstivily Anderson park – galerie, kde jsme debatovaly nad obrazy o realnem surrealismu, nasaly uzasnou atmosferu a odpocinuly si v kvetoucich zahradach:).
A uz zase honem do prirody. Konecne jsme se blizily k mistum, kde volne ziji jiz zminovana zvirata. Na Waipapa pointu nas stesti nepotkalo a morske lvouny jsme nezahledly, ale nevadi, prilezitosti pred nami bylo jeste dost. Na nejjiznejsim mysu NZ Slope pointu jsme se pokochaly rvoucim oceanem, uvedomily si, jak strasne daleko jsme od domova a prvnim kontinentem v dali je uz pouze Antarktida:). Poprve se na nas stesti usmalo na Curio Bay, kde si na plazi lebedilo 6 tucnaku zlutookych. Byli srandovni a my na ne vydrzely koukat jako na svaty obrazek:). Hned dalsi den jsme malem prejely Cannibal bay, coz by byla obrovska chyba. Opet tam meli byt k videni morsti lvouni. Prisly jsme na plaz a nikde nic. Po dlouhem sezeni v aute jsme si chtely protahnout nohy a tak jsme se sly projit po plazi, a najednou….lezeli tam tri obrovsti lvouni a my od nich byly tak deset metru. Jen tak se hrali na slunicku, ale po chvili dva z nich (asi parecek) zacali lozit k mori. Fotily a natacely jsme jako dive. Byl to nepopsatelny zazitek, videt takove 400 kilove maciky tak zblizka. Dal na plazi jsme narazily jeste na dalsi tri a s pocitem naplneni, i kdyz delfiny a velryby jsme nevidely, vyrazily zase o kousek dal. Krasnou teckou na zaver jizniho pobrezi byl Nugget point, kde jsme zahledly jednoho tucnaka:) a bezpocet tulenu hrajicich si ve vode. Pri zapadu slunce - pri teto romanticke chvilce, a pohledu na majak jsme zavzpominaly na sve drahe polovicky:).